|
|
|
|
|
Vědecké práce - Výzkumný ústav bramborářský Havlíčkův BrodÚvod| Vydání: 2010 2009 2008 2007 2003 1999 | Pokyny pro psaní příspěvku | Pokyny pro recenzenty Vědecké práce 2008Zkratky za názvy článků: (Č) = článek publikován v češtině, (A) = článek publikován v angličtině.
ČEROVSKÁ, N. – DĚDIČ, P. – PLCHOVÁ, H. – MORAVEC, T. – HOFFMEISTEROVÁ, H. Gen kódující obalový protein (CP) viru Y bramboru (PVY) byl klonován do expresního vektora pMPM-A4Ω.. Obalový protein PVY byl exprimován v Escherichia coli a purifikovaný rekombinantní protein byl použit k indukci králičích polyklonálních protilátek. Získanými antiséry a protilátkami byl detekován PVY v hostitelských rostlinách Nicotiana tabacum, cv. Samsun a v různých odrůdách bramboru Solanum tuberosum pomocí ELISA a technikou Western blot. Protilátky specificky detekovaly celé kmenové spektrum izolátů PVY bramboru pomocí nepřímé varianty IPTA ELISA a pomocí techniky Western blot. Konvenční modifikace DAS ELISA však izoláty PVY nedetekovaly. rekombinantní protilátky; PVY; modifikace ELISA Kontaktní adresa: ČÍŽEK, M. – KASAL, P. – SVOBODOVÁ, A. – HAMOUZ, K. – LACHMAN, J. Ve čtyřletých polních pokusech byly zkoumány změny v obsahu polyfenolů, karotenoidů a askorbové kyseliny jako důležitých antioxidantů v hlízách bramboru při různých úrovních hnojení N, P, K a Mg. Obsah polyfenolů, karotenoidů a askorbové kyseliny byl ovlivněn zejména pokusným ročníkem; varianty hnojení (var. 1: bez aplikace minerálních hnojiv; var. 2: 100 kg N, 44 kg P, 108 kg K, 30 kg Mg; var. 3: 100 kg N, 44 kg P, 160 kg K, 60 kg Mg; var.4: 180 kg N, 44 kg P, 108 kg K, 30 kg Mg.ha-1) neměly průkazný vliv na obsah polyfenolů. Negativní vliv na obsah askorbové kyseliny byl zjištěn v případě zvýšené úrovně hnojení N (při dávce 180 kg N.ha-1 klesá obsah askorbové kyseliny o 6,1 % ve srovnání s dávkou 100 kg N. ha-1). Obsah karotenoidů byl ovlivněn pokusným ročníkem a také odrůdou bramboru. Zkoušené varianty hnojení neměly průkazný vliv na obsah karotenoidů v hlízách. brambory; antioxidanty; kyselina L-askorbová; polyfenoly; karotenoidy Kontaktní adresa: Dědič, P. – Čeřovská, N. – Plchová, H. – Moravec, T. – Filigarová, M. – Ptáček, J. Gen kódující obalový protein (CP) viru X bramboru (PVX) byl klonován do expresního vektora pMPM-4A Omega. PVX CP byl exprimován v Escherichia coli a použit pro přípravu králičích polyklonálních protilátek. Pro imunizace byla CP frakce z bakteriálního lyzátu buď jednoduchým postupem frakcionována nebo izolována z SDS gelu. Získaná séra a protilátky byly testovány při detekci PVX v hostitelích Nicotiana tabacum, cv. Petit Havana SR 1 a N. benthamiana a v různých odrůdách bramboru Solanum tuberosum pomocí ELISA a Western blotem. Protilátky specificky detekovaly a jsou použitelné pro detekci širokého spektra izolátů PVX pomocí nepřímé PTA ELISA a Western blot. Pomocí DAS ELISA s konjugáty rekombinantních protilátek s AP se detekce izolátů PVX nezdařila. PTA ELISA; rekombinantní protilátky; reaktivita Kontaktní adresa: KREUZ, L. – DOMKÁŘOVÁ, J. – HORÁČKOVÁ V. Chytridiomyceta Synchytrium endobioticum je původcem rakoviny bramboru. Jedná se o celosvětově sledovanou karanténní chorobu, podléhající přísným legislativním restrikcím. Existuje více než 40 patotypů. Geny resistence vůči S. endobioticum jsou lokalizovány na chromozomech IV a XI. Cílem práce byla detekce majorgenu Sen1, který se nalézá v distální části chromozomu XI, a je příbuzný s N genem rezistence k TMV (tobacco mosaic virus) v genomu tabáku. Byly vybrány dva markery Nl27 a GP125, které by měly výše zmiňovaný lokus Sen1 determinovat. Výsledky ukázaly, že marker GP125 je z hlediska MAS neaplikovatelný. Gen Sen1 poskytuje rezistenci vůči rase 1,2 a 6. U většiny testovaných jedinců se také prokázal fenotypový projev rezistence vůči S.endobioticum. brambory; Solanum tuberosum; Synchytrium endobioticum; rakovina bramboru; DNA markery Kontaktní adresa: MATOUŠEK, J. – ORCTOVÁ, L. – PTÁČEK, J. – DĚDIČ, P. Plevelné rostliny běžně se vyskytující na bramborových polích, nebyly doposud pokládány za hostitelské rostliny, tj. rostliny umožňující přenos PSTVd na brambory. Biolisticky jsme inokulovali vybrané plevelné rostliny populacemi viroidů, jak RNA, tak cDNA variantami PSTVd. Byli nalezeni noví potenciální hostitelé PSTVd z oblasti střední Evropy. Z 12 druhů plevelných rostlin přítomných na bramborových polích vysoké hladiny PSTVd, detekovatelné i molekulární hybridizací, byly udržovány v rostlinách Chamomilla recutita a Anthemis arvensis po RNA i cDNA přenosu PSTVd. Nízká hladina viroidu, detekovatelná pouze RT-PCR, byla udržována ve Veronica agrestis a Amaranthus retroflexus, po inokulaci rostlin cDNA PSTVd. V těchto dvou plevelech byla koncentrace 105 event. 103krát nižší než v rajčatech (zjištěno pomocí kvantitativní RT-PCR). Charakteristické monomerní (+) cirkulární a lineární viroidní RNA byly pozorovány v podobné intenzitě jako u rajčete cv. Rutgers. Nejsilnější symptomy a největší zmenšení růstu byly charakteristické pro letální kmen AS1, „mírné“ varianty virodu nezpůsobovaly tak zřetelné symptomy. bramborová pole; plevelné rostliny; viroid vřetenovitosti hlíz bramboru Kontaktní adresa: NAVRÁTIL, O. – VACEK, J. – BUCHER, P. Transgenní rostliny bramboru, exprimující v hlízách gen pro chladově necitlivou fosfofruktokinázu, jsou v České republice již několik let sledovány v polních pokusech. V roce 2007 byla do polního pokusu zařazena již třetí geneticky modifikovaná odrůda. Výsledky analýzy hlíz transgenních rostlin opakovaně potvrzují pozitivní vliv exprimovaného transgenu na obsah redukujících cukrů a na zbarvení bramborových lupínků. Také transgenní linie nové odrůdy vykazovaly za podmínek dlouhodobého skladování hlíz nižší obsah redukujících cukrů v hlízách než v hlízách netransformovaných rostlin. fosfofruktokináza; skladování hlíz za chladu; transgenní rostliny Kontaktní adresa:
Polzerová, H. – Greplová, M. Inaktivace buněčného jádra a organel byla studována u mezofylových protoplastů S. verrucosum PI 161173 a S. tuberosum (cv. Karin, cv. Komtesa, cv. Kordoba). Protoplasty S. verrucosum byly ošetřeny UV-zářením za účelem inaktivace jader. Byla stanovena optimální dávka UV záření (germicidní lampa s vlnovou délkou 254 nm, intenzitou záření 370 µW . cm-2 po dobu 10 min). Byla uskutečněna inaktivace buněčných semiautonomních organel u protoplastů S. tuberosum. Byly testovány různé koncentrace metabolických inhibitorů: jodoacetamid (IOA; 0,125 mM; 0,25 mM; 0,3 mM; 0,4 mM; 0,5 mM; 1 mM; 2 mM; 5 mM), jodooctová kyselina (IOAA; 0,125 mM; 0,2 mM; 0,25 mM) a rhodamin 6G (RH6G; 0,05 mM; 0,1 mM; 0,125 mM; 0,25 mM). Optimální koncentrace (0,4 mM IOA a 0,2 mM IOAA) byly stanoveny a aplikovány v asymetrické somatické hybridizaci. Všechny testované koncentrace RH6G byly toxické a je třeba vyhledat optimální dávku působení. UV ozářené protoplasty S. verrucosum a metabolicky inaktivované protoplasty S. tuberosum byly elektrofúzovány. Regenerace fúzovaných protoplastů a nefúzovaných ošetřených protoplastů (UV nebo 0,4 mM IOA nebo 0,2 mM IOAA) byla hodnocena. Fúzované protoplasty byly životaschopnější a prosperovaly lépe ve srovnání s nefúzovanými ošetřenými kontrolami. V kombinaci S. verrucosum (ozářené UV) + S. tuberosum cv. Karin (ošetřené 0,4 mM IAD) byla zaznamenána regenerace rostlin. asymetrická somatická hybridizace; jodooctová kyselina; jodoacetamid; rhodamin 6G; UV-záření Kontaktní adresa: PTÁČEK, J. – DĚDIČ, P. – VENCOVÁ, J. – HORÁČKOVÁ, V. Cílem naší práce bylo otestovat soubor GMO udržovaný ve VÚB na přítomnost vybraných genetických modifikací. Jako experimentální materiály byly využity vybrané genotypy bramboru (GMO i kontroly). Naše práce porovnávala dvě metody izolace DNA z nadzemních částí rostlin. Připravená DNA byla využita pro identifikaci GMO pomocí PCR a Q-PCR. Použitím těchto technik byla specificky a spolehlivě detekována přítomnost genetických modifikací v souboru testovaných GMO v kolekci VÚB. geneticky modifikované organizmy; polymerázová řetězová reakce; polymerázová řetězová reakce v reálném čase; brambor Kontaktní adresa:
PTÁČEK, J. – KREUZ, L. – POLZEROVÁ, H. – DĚDIČ, P. Pro identifikaci 22 odrůd bramboru (Solanum tuberosum), reprezentujících pouze výsledky novošlechtění tří českých šlechtitelských a.s. (odrůdy povolené v letech 2005 – 2008), byla použita technika RAPD s primery P72 a Hel7. PCR amplifikací s těmito dekamerickými primery byly vytvořeny specifické fragmenty DNA. K archivaci agarózových gelů byl použit dokumentační systém KODAK DC290. K hodnocení podobnosti RAPD profilů byl využit Diceho koeficient, takto získaná data byla dále postoupena klastrové analýze (UPGAMA). Každý genotyp byl identifikován a rozlišen od ostatních. Naše výsledky potvrzují, že metoda RAPD je rychlá technika, které je možno využívat při identifikaci genotypů brambor ve VÚB Havlíčkův Brod. brambory; Solanum tuberosum; polymorfismus DNA; RAPD; identifikace; české odrůdy Kontaktní adresa: RASOCHA, V. – KLOFÁČOVÁ, P. – HAUSVATER, E. – DOLEŽAL, P. V letech 2003 – 2007 byl sledován nálet mšic do množitelských porostů brambor, a to pomocí žlutých misek typu Lamberse. Zjišťována byla doba náletu, množství a druhové zastoupení vektorů virových chorob brambor. Sledovány byly i základní meteorologické údaje, to je teplota a srážky. Hodnocen byl i růst rostlin brambor. Pomocí posklizňových zkoušek množitelských partií prováděných metodou ELISA byl sledován výskyt virových chorob. Nejnižší šíření virových chorob bylo zjištěno v roce 2004. Tomu odpovídaly i výsledky posklizňových zkoušek. V přihlášeném stupni množení v tomto roce bylo uznáno 89,4 %, sestupněno 3,6 % a neuznáno 7,0 %. Bylo odchyceno celkem pouze 1939 okřídlených mšic. Dále pak byly o něco málo horší výsledky z posklizňových zkoušek zjištěny v letech 2005 a 2003. Nejhorším rokem z hlediska posklizňových zkoušek byl rok 2007, kdy bylo uznáno nejméně ploch množitelských porostů, a to 70,2 %, sestupněno bylo 6,1 % a neuznáno 23,7%. Nálet mšic byl v tomto roce časný, silný a hlavně druhově velmi nebezpečný. Už v květnu bylo odchyceno celkem 1615 mšic, z toho 95 Myzus persicae a 18 Aphis nasturtii. Podobných výsledků posklizňových zkoušek jako v roce 2007 dosahoval i rok 2006, kdy bylo uznáno 73,9 %, sestupněno 3,0 % a neuznáno 23,1 % množitelských porostů brambor. V tomto roce byl nálet mšic opožděný a v prvních dvou dekádách června ještě velmi slabý. Ke zlomu došlo ve třetí dekádě června, kdy se výrazně zvýšil nálet nejvýznamnějších přenašečů viróz bramboru, a to Myzus persicae, Aphis nasturtii a Phorodon humuli. Příčinou vysokého šíření virových chorob byla pozdní výsadba, a tím i vzcházení rostlin v době vyššího výskytu přenašečů. Mladé rostliny brambor jsou k virové infekci velmi vnímavé. Šíření virových chorob ovlivňovala i přítomnost infekčních zdrojů. brambory; výskyt vektorů; šíření virových chorob 2003 – 2007 Kontaktní adresa: SEDLÁK, P. – VLASTNÍKOVÁ, H. Phytophthora infestans, původce plísně bramboru je patogenem značného ekonomického významu. Včasné rozpoznání přítomnosti patogena v porostu může být často komplikováno průběhem počasí a dalších podmínek vnějšího prostředí nebo vlivem genotypu hostitele. Předložený příspěvek má za cíl informovat o možnosti využití polymerázové řetězové reakce (PCR) jakožto doplňkové metody v rámci diagnostiky Phytophthora infestans v problémových případech, kdy není patogenní působení jasně zřetelné. Shrnuje výsledky optimalizačních prací provedených za účelem přímé detekce patogena v rostlinném pletivu (in planta). Za tímto účelem byly ověřeny vybrané markery O8, AE7, PINF-ITS5 a PISP-I –ITS3 publikované v minulosti několika autory, které podchycující specifické polymorfismy genové rodiny pro rRNA. Z výsledků optimalizace vyplývá, že přímá detekce DNA P. infestans může být významně ovlivněna celou řadou faktorů. Například žádný marker neměl schopnost detekovat DNA patogena v nekrotizovaných pletivech prokazatelně devastovaných chorobou. Na pozadí této skutečnosti vystupuje 450bp DNA marker amplifikovaný primery PISP-1 – ITS 3, který při dodržení metodiky prokázal 100% reproducibilitu a spolehlivost při detekci DNA patogena ve vzorku rostlinné DNA, zejména spolehlivě detekoval přítomnost patogena na počátku infekce. plíseň bramboru; molekulární diagnostika; DNA markery; polymorfismus genů pro ribosomální RNA Kontaktní adresa: SEDLÁKOVÁ, V. – HAUSVATER, E. – DOLEŽAL, P. Obecná strupovitost, vločkovitost a stříbřitost bramboru jsou choroby s běžným výskytem, a společné je pro ně i to, že se značnou měrou podílejí na snižování kvality hlíz. Bylo hodnoceno celkem 75 odrůd bramboru českého a evropského sortimentu v polním pokusu probíhajícím v letech 2004 – 2007 na výzkumné stanici Výzkumného ústavu bramborářského, Valečov (ČR). Poškození hlíz bylo hodnoceno pomocí devítibodové stupnice. Byla detekována statisticky průkazná odlišnost roku 2004 od ostatních let z hlediska napadení hlíz aktinomycetovou obecnou strupovitostí a stříbřitostí slupky bramboru. Mezi těmito dvěma chorobami byla nalezena statisticky průkazná korelace v podobě přímé úměrnosti (korelační koeficient r = 0,176). V rámci hodnocených chorob byla jako choroba s nejnižším stupněm výskytu shledána vločkovitost hlíz bramboru, naopak nejvyšší stupeň napadení byl zjištěn u stříbřitosti slupky bramboru. V komplexním vyhodnocení napadení odrůd všemi uvedenými chorobami byla hodnocena jako nejméně napadená odrůda Adéla, naopak nejvíce odrůda Adora. odrůdy bramboru; aktinomycetová obecná strupovitost; vločkovitost hlíz; stříbřitost slupky; statistická analýza Kontaktní adresa: ŠIMKOVÁ, D. – PAPOUŠKOVÁ, L. Práce se zabývá hodnocením enzymatické metody pro stanovení obsahu amylózy (kity firmy Megazyme), kdy na dvou nezávislých pracovištích (Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i. a Výzkumný ústav bramborářský Havlíčkův Brod, s.r.o.) byl ve víceletých pokusech stanovován obsah amylózy v zrnu pšenice ozimé a ve vzorcích škrobu z brambor a také zde proběhlo mezilaboratorní měření u dvou vzorků odrůd ozimé pšenice (Šárka, Bergland) a dvou vzorků škrobu brambor (odrůdy Amado, Roberta). bramborový škrob; pšeničná mouka; amylóza; amylopektin; enzymatická metoda Kontaktní adresa:
VOKÁL, B. – DOMKÁŘOVÁ, J. – DOLEŽAL, P. – NOVOTNÝ, J. Cílem přesných polních pokusů provedených na pracovišti Valečov bylo ověřit vliv vybraných odrůd (16) a ročníku (2005 – 2008) na obsah a výnos celkového škrobu. Ze čtyřletých výsledků je zřejmý statisticky vysoce významný vliv sledovaných odrůd a ročníku na úroveň hodnocených ukazatelů. Vliv odrůd se uplatnil zejména u obsahu škrobu (F = 11,71**). Charakter ročníku (zejména průběh počasí) se uplatnil u obou hodnocených ukazatelů, více však u výnosu škrobu (F = 44,23**). Nejvyšší obsah škrobu v hlízách byl v průměru zjištěn v roce s teplotně nadnormálním vegetačním obdobím a minimem srážek v teplém září (r. 2006). Příznivý průběh počasí v r. 2008 zajistil nejvyšší výnos škrobu, a to i přes pokles jeho obsahu v hlízách. Výnos škrobu ovlivnil mnohem významněji výnos hlíz než obsah škrobu v hlízách. Obsah škrobu v hlízách nesouvisel s délkou vegetační doby hodnocených odrůd jednoznačně. Mezi nejlépe umístěnými byly dvě odrůdy polorané a jedna raná a opačně relativně nízký obsah škrobu v hlízách vykázaly jak odrůdy rané, tak i pozdní. brambory; odrůdy; ročník; obsah škrobu; výnos škrobu Kontaktní adresa:
HORÁČKOVÁ, V. – DĚDIČ, P. – PTÁČEK, J. V práci je popsán systém bezvirového šlechtění a udržovacího šlechtění bramboru za využití biotechnologických metod a postupů. Uvedeny jsou konkrétní techniky používané pro vytváření a uchovávání bezvirových kolekcí a dokumentováno praktické využití systému na šlechtitelských pracovištích. brambory; in vitro kultury; eradikace virové infekce; bezvirové šlechtění Kontaktní adresa: |
|
| ||||||||||||